johlu

Nasledujúci rozhovor pojednáva o Česku, no stačí zmeniť pár mien a bude to o Slovensku, o nás a našej „svetlej“ budúcnosti.

Erik Best letos oslaví 50. narozeniny a dvacáté výročí svého pobytu v Česku.

Objevila se teorie, že David Rath byl spektakulárně zavřen, aby přestal rýt do daleko větších ryb. Lékař Jan Hnízdil ve svém blogu uvedl: „Vazba je pro něj doporučením, aby o korupci v nejvyšší politice mlčel.“ Čili když pochopí, bude propuštěn.
Je to možné, ale podle mne to tak jednoduché nebude. To by musely být na stole hodně přesvědčivé důvody.
Souvisí váš názor, že politika ČSSD a ODS není až tak odlišná s tezí o reálné moci kohosi úplně jiného? Podle vás totiž Česku nevládnou ministři, premiér a politické strany, ale pět nejvlivnějších rodin.
Bohužel je to tak, sledujeme soustředění moci a majetku, jde o nejvýraznější trend posledních let.
O kom přesně mluvíme?
Je to Dospivova Penta, Tkáčova J&T, Kellnerova PPF, Komárkova KPMG a Bakalova NWR. To jsou ti nejvlivnější, kteří dokázali vytvořit tzv. velké rodiny, tedy spojenectví lidí, kteří třeba pro ně už přímo nepracují, ale i v jiných strukturách jim jdou na ruku. Tihle opravdu velcí hráči už pochopili, že největší poklad je tady doma. Oni mají úspěchy v zahraničí vydělali tam peníze, ale není jasné, jestli si ten majetek třeba z Ruska budou moci přivézt. Když ho získají tady, nikdo jim ho nevezme.
Mohou díky svému postavení nějak ovlivňovat i tvorbu zákonů?
Ne ovlivňovat. Myslím, že jejich právníci je píšou.
A pak s nimi jdou za poslanci?
Jdou s nimi za ministry.
Takže volič je za hlupáka?
Je špatně, že vliv těch nejmocnějších je tak velký a že státní aparát tomu není schopen vzdorovat. Tlak existuje ve všech zemích, ale tady se to hodně koncentruje – malá země, nízké platy a velký, často ukradený majetek. Málokdo je ochotný proti tomu protestovat. Média o tom skoro nemluví.
To se nedivte, když někteří z nich je vlastní.
Buď vlastní, nebo je jako velcí inzerenti drží v šachu.
A tak se média spokojují jen s těmi menšími – vašimi slovy řečeno – kmotříčky? Tedy pány Janouškem, Rittigem, Oulickým atd?
Ten termín jsem zvolil poté, co ho použil Mirek Topolánek. Ale i on posléze přijal mojidefinici, přičemž ji nasměroval proti poltickým soupeřům, tedy pánům Tykačovi a Babišovi, které já stavím na trochu nižší stupínek než je těch pět rodin. Ale podle mé teorie i ti velcí „kmotři“ mají už hlouběji do kapsy, takže chtějí „kmotříky“ vystrnadit, aby na ně zbylo víc. To je jeden z důvodů, proč máme kauzy s nahrávkami, například Bém Janoušek. Někdo je přece musel pustit ven, ty nenajdete náhodně před hlavním nádražím.
I premiér Nečas je jen součástí toho soukolí?
Myslím, že se snaží nebýt, ale je dost opatrný. To znamená, že situaci chápe a že jeho životnost v roli premiéra závisí na tom, jak se vůči nim chová.
Právě že se dost překvapivě vymezil jak proti panu Kellnerovi, tak především proti panu Bakalovi.
Pana Bakalu kritizuje kvůli Bohuslavu Sobotkovi, který je s ním přes privatizaci OKD propojen. To je politická věc. Nečasovým terčem není Bakala, ale Sobotka.
Jak do těch mocenských her zapadá přímá volba prezidenta? Bude důležité, kdo zasedne na Hradě?
Jistě je důležité, kdo bude reprezentovat Českou republiku. Už méně, jestli to bude Miloš Zeman, nebo Jan Fischer. Ta jména jsem použil proto, že očekávám jejich souboj ve druhém kole. Nedávno jsem napsal článek, v němž jsem se ptal, kdo bude příštím českým diktátorem. To je pochopitelně nadsázka. Jsme ale v situaci, kdy existují vážné finanční potíže a neochota vlády je řešit, každý její krok podmínky jen zhoršuje. Logicky tedy spějeme k autoritářskému režimu. Masy budou protestovat a politici nebudou reagovat rozumně, nýbrž silou. Tvrdší ruka se může zjevit v Evropě, Americe, nebo tady v Česku. Finanční skupiny to chápou,
budou se na to připravovat, aby nestály mimo hlavní dění. O svůj majetek totiž nebudou chtít přijít.
Kdo jim bude vyhovovat víc, Jan Fischer, nebo Miloš Zeman?
Ono je to skoro jedno, ale Zeman asi o něco víc.
Chcete říct, že stejně tak není až tak důležité, jestli podzimní volby v USA vyhraje demokrat Obama nebo republikán Romney?
Jistě, rozdíl mezi nimi je minimální, plus minus pět stupňů. Stejně jako v Německu nebo Francii. Tak je svět nastavený. Trochu ironicky – ale ne moc – říkám: Na demokracii je nejhorší, že vždycky musí někdo vyhrát. Když se třeba Sarkozy vyčerpal a je neoblíbený, tak prostě odejde a nahradí ho Hollande. Pro Sarkozyho je to tragédie, ale pro stát to nic neznamená. Bohužel.
Na co máme čekat? Až se Čína zmocní západní civilizace nejen svými výrobky, jak jste jednou napsal?
Číňané mají úplně jiný způsob myšlení. Oni věří, že jejich civilizace potrvá velmi dlouho a jen čekají na svou příležitost. Naopak, my jsme to vzdali, vždyť už je politicky skoro nekorektní být hrdí na to, že jsme Evropané. To, co Číňané dělají, považujeme občas za nepřijatelné, primitivní a kacířské, ale pro ně to je jen cesta k cíli. Já ony jednotlivé kroky odsuzuji, ale to přesvědčení, že jejich civilizace za něco stojí a že jsou ochotni kvůli ní dělat i špatné věci, nelze nevidět. Američané kdysi takoví byli. Také my v Evropě bychom se měli rozhodnout, jestli evropskou civilizaci chceme uchovat a rozvíjet. Pokud ano, měli bychom za její zachování bojovat. Ne-li, můžeme si jen sednout…
A začít se učit čínsky.
Ano. To rozhodnutí ale musí být jasné a dobrovolné. Neměli bychom trpně čekat, až to nastane.

A teraz s chuťou do luštenia